Ani už nevím, kdy přesně se vyloupl ten nápad. Nápad domluvit několik trhů naráz, ve více lidech, na různých místech.

Hlavou mi jelo: "noo, proč ne, proč to nezkusit".

Když se pro něco rozhodnu, většinou už svůj názor nezměním a i kdyby mi 20 lidí říkalo, že to nemá smysl, tak naopak půjdu a udělám to. Býk...

Tentokrát moc lidí kolem mě nic neříkalo. Asi už mě znají a berou mě, že jsem taková. 

Kdybych měla 3 zaměstnance a míč na účtě, asi by to bylo jiný. 

 Když jsem to řekla Tomovi, že bych ráda udělala větší akci a ne 2 víkendové trhy jako loni, trochu se mu zvedl tlak. Vypadá to, že mě fakt miluje, protože řekl, že si vezme volno a půjde do toho se mnou. Začali jsme počítat a špekulovat.

Kolik chceme tedy prodat svíček? Jaké akce domluvíme? Vezmeme Plzeň na měsíc nebo Vary? Koupíme 5l Santalového dřeva nebo 3l?

Každý den po práci jsme seděli do noci a počítali, kolik potřebujeme peněz, kolik materiálu, jaké lidi oslovíme, kdo by nám pomohl. Počítali jsme náklady - ubytování, cesty, nájem. 

Dělali jsme tabulky v excelu a počítali, jak mourovatí.

Od poloviny listopadu začal chaos. Výroba, objednávání materiálu, domlouvání prodejních míst. Upřímně jsem netušila, kolik práce mi vše zabere a jak bude náročný vše do puntíku načasovat. Jako, mít ten milión, asi bych si v klídku nakoupila všeho dost, to dá rozum, že jo? Ale my ho neměli. Takže začali debaty, jestli objednat 100kg vosku nebo 150kg nebo jestli za týden vzít dalších 100kg. Vyrobili jsme v průběhu listopadu asi 300 svíček a vyrazili na první trh do Českých Budějovic. Prodali jsme za 2 dny 110 svíček a mě přepadla panika. Na jednu stranu jsem byla happy, že se svíčky tak líbí, ale nezapadalo to do našeho plánu a já si říkala, že to přeci nikdy nemůžu stihnout vyrobit.

Podívala jsem se do diáře, kdy jsem viděla, že 10.12. máme 4 akce na víkend. Takže mám připravit 440 svíček? No ale vždyť budou potřebovat mít i rezervy. A co když se neprodá 110 svíček za víkend a mně potom zůstane sklad za půl miliónu?

Popisuju to trochu jako horor, že, ale upřímně, milí přátelé, pro mě to byl! V ten moment rozhodně. Teď se musím sama sobě smát. Třeba mně pobavilo, jak jsem seděla ve filtrační masce na zemi, čekala, až se mi rozehřeje vosk a brečela, že jsem nemohla ani dýchat. Po masce mi stíkaly slzy jako hrachy a já bulila, že ta paleta skla prostě nedorazí včas. "Co tam budu prodávat?"

Jednou jsme se i málem rozešly, protože Tom si chtěl přispat, ale mně zrovna přivezly vosky. To asi nebudu dál komentovat. To je hrozný. :)

Mince má ale vždy 2 strany. a já myslím, že dramatickou fázi máme za sebou, vykreslila jsem vám celkem dopodrobna moje myšlenkové pochody. Nechybí ani dávka emocí pro dokreslení celého obrazu. Ale samozřejmě, tak jak to bývá v pohádkách, vše má dobrý konec, několik poučení si rozhodně odnáším a nic není tak černobílé, jak se může jevit na první pohled.

Zažívali jsme fakt krásný pocity. Třeba když přišli poutníci ze Santiaga de Compostela a rituálně nám předali jejich řetízek s mušli se slovy, že nám přejí mnoho zdaru. To jsem brečela taky. 

Nebo když jsem dala aroma vosk jedné rodince, která si koupila svíčku - jejich upřímná radost byla tak kouzelná, jak 3 děti a maminka s tatínkem očichávali tu malou svíčku a svítili jim oči. Fakt jsem v nich uviděla ty děti, ty vnitřní děti, které máme všichni. To mi taky asi ukápla slza.

Nebo když jsme měli stánek ve Varech hned za pódiem, kde probíhal program a my si s Tomem tančili ve stánku a objímali se. Ty noční procházky Varama s hrnkem zázračné vody z Hadího pramene. Ta energie, když jsme se opravdu potkali s lidmi - tím myslím opravdové setkání lidí - kontakt s duší druhého člověka. Ty rozpravy. Těch společných zájmů, myšlenek. Vděčnost. Láska.

Nemůžu popsat vše, to by bylo na knížku... a nedokážu ani do slov dát pocity, které mám.

Bylo tam ale vše... 

Milionáři nejsme. Zůstalo nám i docela dost svíček na skladě. 

No, a stálo to za to? Rozhodně jo!

Šla bych do toho znova? To je přece jasný, že jo!

A toto je život - alespoň pro mě. Je tam od každého něco, a to mě, přátele fakt baví :)

Děkuju všem, kteří si svíčku koupili. Děkuju i těm, kteří si jí nekoupili a děkuju těm, kteří se nás ptali: A v čem jsou ty svíčky tak kouzelný? 

Kouzelný nejsou naše svíčky, kouzelný jsi Ty! A my Ti chceme za pomoci našich svíček toto připomenout!

Tvoje přání. Tvůj záměr, když si svíčku zapaluješ. Tvůj čas strávený sám se sebou v tichu se svíčkou. Můžeš vzít svíčku jako nástroj, nástroj k poznání sebe sama. A poznat sám sebe my považujeme za jedno z nejrozumnějších přání, které si člověk může přát.

Život mně totiž učí, že nemůžu úplně měnit to, co se děje, ale může změnit to, jak na to reaguju - to jen, abych Ti sem dala to poučení :)))

A prostě, s humorem a dělat si srandu ze sebe sama je asi další tip, který mi přináší v celku dobrý život!

Podtrženo sečteno, za mě skvělá zkušenost. 

Děkuji Tomovi ♡, děkuji bráškovi Adamovi ♡, děkuji svým rodičům ♡, děkuji Adélče a Dáše ♡ a děkuji Kamilovi a Jardovi!

Aneta